Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porod paní Vlasty

31. 8. 2014

Paní Vlasta se na mě obrátila s tím, že chce řešit opakující se štěkavé kašle své dcery. Šlo o dlouhotrvající zdravotní problém bez jakýchkoliv zlepšení. Dohodly jsme se, že začneme nejprve pracovat s paní Vlastou a pak se případně domluvíme na terapiích s dcerou. Jako první jsme si domluvily sezení, kde zpracujeme porod dcery, jelikož byl s komplikacemi.
I tentokrát zde uvádím podrobnější průběh sezení, jelikož téma porodu se týká každého a je důležité si uvědomit, co vše si z porodu neseme dál do života.

Praskla mi voda, jdu za sestrou s vložkou zjistit, zda je to plodová voda, ta nalívá vodu, z lahve a říká, že je to voděnka, já začínám plašit /jak se cítíte/ natěšeně, mám i strach /kde po těle/ všeobecně, celkově, mám strach z porodu, že to bude bolet, balím si věci, chci volat manželovi, sestra ne, ještě bude čas, odvádí mě na porodnici, dávají mi kapačku se stojanem /jak se cítíte/ zatím dobře, mám pravidelné bolesti /co myšlenky/ jsem nedočkavá/kde po těle/ hlavně nahoře, v horní polovině. Čekám na manžela, koukám na operační sál a úplně mě to tam přitahuje, nevím proč / proč se vám tam chce/ nevím, ze zvědavosti tam koukám, je zavřený, koukám na tu ceduli s nápisem operační sál, i když vím, že tam nejdu, že jdu vedle na porodní sál. Teď přišel manžel /jak ho vnímáte/ jsem ráda, že je tam se mnou, jsme domluvený, že bude u porodu, jdu si lehnout na porodní sál, sestra mě kontroluje ultrazvukem, vedle někdo rodí /jak to na vás působí/ strašně křičí /jak na vás/ zatím nijak, mám čím dál větší bolesti /kde/ v břiše, kontrakce, není to nic, co by mě otravovalo, patří to k tomu, zvládám to. Sestra doporučí, ať si vlezu do vany / jak vám je/ jsem tam, je mi dobře, za chvilku druhá sestra, přichází, ptá se, zda je to lepší, bolesti silnější, říkám, že nevím, zda to zvládnu, ona mi tvrdí, že ano, že se k tomu musíme dopracovat. Až budu moc, ven z vany, natáčky, ležím na boku, na posteli, bolesti silnější /myšlenky/ hryžu do polštáře, strašně to bolí, sestra kouká na monitor, odbíhá vedle, slyším, že vytáčí na telefonu číslo. Přichází a dává mi kyslíkovou masku a říká, že mimču není dobře, že půjdu na císaře, manžel pryč a najednou 3 - 4 sestry, jedna pryč náušnice, bandáž nohou, jedna cévka, strašně nepříjemné. Do toho bolesti /myšlenky/ už aby to už bylo za mnou, vůbec mi nedochází, že jde o porod, už abych spala. Přesouvám se na pojízdné lehátko, vidím nad sebou jen světla, jak mě vezou, registruju manžela, jak tam stojí, vzdaluje se, musím se přemístit na operační stůl /jak vám  je/ hrozně /co to je / bojím se, jsem strašně unavená, bolesti, přístroje, hodně lidí, za mojí hlavou anesteziolog, příjemný, opora, vidím jen oči, rouška, kolem sestřičky, jedna kolíček na prst, manžetu  na ruku, kurtují nohy, něco patlají na břicho, přichází doktor, nepříjemné, mám kurt na nohy, nemůžu se hýbat, kontroluje v jaké poloze je mimi. Mluví anesteziolog, příjemný hlas, vysvětluje co se děje, manžeta, kolíček, tlak, tep, pak vysvětluje narkózu /jak vám je/ zatím dobře, ptá se mě, jestli mám otázky, já, jak to bude dlouho trvat, on že asi ¾ hodiny, něco dál, kdy budu spát, chci spát, jdeme na to. Přikládá masku, tlačí prsty na krk, lapám po dechu, bojím se, říká mi, ať v klidu dýchám, ať se uklidním, 2 prsty na krku, těžknou oči, oči zajíždí do zadu, pak nic nevím, pak během chvíle, krátká chvíle, probírá mě, paní vstávejte, máte holčičku, já první, kde je manžel? Už si ji nafotil, pochoval a šel domu. Máte krásnou holčičku, míry, váhy. Ted už mě vezou na pokoj, usínám. Nevím jak na pokoj, během chvíle sestřička otírá ruku, je tma, 4 hodiny ráno, je to příjemné, někdo jiný rodí, říkám, že je živo, zas holka, samé holky, zase usínám. /dál/je ráno, probouzím se, jsem na pooperačním pokoji, mám otevřené dveře, aby byl dohled, pak sestřička, mám 3 vývody v břiše, cévku, ptám se po své holčičce, říká, že až se vyspí, tak mi ji přinese ukázat, kolem poledne sestřička, ať se zkusím posadit, že donese polévku, vývar, je dobrá, bolí mě jizva, z břicha 3 kabely po pár hodinách zas dotaz, kdy uvidím holčičku, ještě spí, nechte ji spát, přineseme ji ukázat, najednou hlahol, poznávám známé hlasy, moje rodiče,… slyším, jak se rozplývají nad dcerou a já ji ještě neviděla / jak to na vás působí/ (brečí) je mi to líto, ještě jsem ji neviděla /kde po těle lítost/ v srdci, už se tam nad ní rozplývají, že je dokonalá, vyhlazená, krásná. Už ji chci taky vidět /dál/ přichází manžel, je celý šťastný, já jsem taky šťastná, potřebuju, aby mi donesl vložky, říká, že vše zařídí, už musí odejít, na pooperační nesmí návštěvy, odchází / jak se cítíte/ nijak, čekám/dál/ teď se otevřeli dveře, otáčím hlavu, už je tady, krásná, má snědou plet, jak od moře, černé vlásky do kohouta, tmavé kukadla J, sestra mi ji přikládá, chovám si ji, konečně vidím, jak vypadá. Zkoušíme kojit, ale zatím to nejde, ale sestra, že to je v pořádku, že jsem po císaři, že to trvá, musíme trénovat / jak to vnímáte/ už ji bere zpátky, sice jsem bez ní, ale jsem ráda, že mám všechno za sebou, že jsem ji konečně viděla i já, že jsem ji mohla pochovat i přitulit, je krásná /dál/.pak je noc, jdu spát, spím celou noc klidně, ráno je vizita, pak sestra 2 vývody z břicha ven, vezme je najednou, aby mě netrápila, ať si opatrně sednu, zamotala se mi hlava, dobrý, přišla s nůžkami, je to starší, strašně silné brýle, přijde mi, že má strašně tupý nůžky, odstřihne steh a ať se chytím hrazdy, nádech, výdech, jau, to bolelo, mám před očima hvězdičky, vytáhla mi oba dva najednou, a ještě přijde vyndat cévku, já říkám, nechci, nebojte, to nebude bolet, to už jsem necítila, ani nevím, že to vyndala, je odpoledne, přišla sestřička, ať se pokusím vstát, půjdeme do sprchy, strašně se mi motá hlava, ale dojdu tam. Musím se vyčůrat, nejde to, jsem byla zvyklá na cévku, nebyl pocit na čůrání. Jdeme zpět na pokoj, sestra kontrola spodku, něco se jí tam nelíbí, jde pro vrchní, přijde a zmáčkne mi břicho, cítím, jak ze mě cucky krve, něco mumlá, o operaci, že se něco nepodařilo, nevím, co, ale že to bude ok. Jdu na normální pokoj, jsem tam s mladou paní, má mimi u sebe, já ne, od rána jsem nervózní, nevím proč, asi kvůli tomu poslednímu vývodu, že to bude bolet. Pak sestra s tím, že dcera má žloutenku, spadlo to ze mě, to byla ta nervozita, poslední vývod ven, strach, ale necítím to. Na kojení dcerku, stále to nejde /jak to vnímáte/ nijak, doktorka mi řekla, že je to normální, že se to opozdí. Zpět na sluníčko, kvůli té žloutence. Za mnou manžel i s tchýní, jdu do návštěvní místnosti, župan, nějaké papíry pro sociálku, úřady, ať to podepíšu, že to zařizují, nebudu muset já. Jsem ráda. Stěhuju se na nadstandard, uvolnil se, konečně, tam už mám dcerku u sebe v postýlce /jak se cítíte/ teď už dobře, bolí mě prsa, mám rozkousané bradavky, nejde to, sestra jde pro přístroj na nahřátí, než se vrátí, mokrá kola na prsou, spustilo se to, klobouček na bradavky. Dcera na vážení, hurá, malá se rozpila, jsem ráda, večer mi ukazují jak koupat, sestra mě chválí, že to dělám dobře, je večer, Dcera stále brečí, nevím proč, nemůžu ji utěšit, nakojit taky nemůžu, musím až za nějakou dobu / proč ne hned/ sestry řekli, že jen po určitých hodinách, jestli mám hodně mlíka, ať dám jiným mimčům / jak to vnímáte/ já je poslouchám, protože nevím co jiného, nevím si s tím rady, jsem z toho špatná, stále brečí a brečí, nemůže se utěšit, nakonec usneme, obě. /dál/zase ráno, dětská vizita, doktor se jmenuje stejně jako my, stříhají pupíček, říká, že je v pořádku, že jestli mě pustí domu, jí taky. Mě ještě ne, protože jsem po císaři, ještě tam musím být, nechci tam být, chci domů, nelíbí se mi tam. Musím to vydržet, jsem na nadstandardu, celý den manžel s námi, přišel, kouká, co to mám na břiše černého, myslí si, že tam mám díru, to je jen modřina po operaci. Jak jsem celou dobu ležela, teď si sedám, tlačím si na jizvu, bolí to, mačkám ji i při kašlání. Sedám si, lítají ze mě krvavé cucky, běží pro sestru. Sestra ok, vše normální, že to je ležením a teď vstáním. Další návštěva, jeho rodiče, moje mamča, už se těším, až budou všichni pryč, jen manžel, je toho na mě moc. Donesli ji hracího medvídka, co jsem ji pouštěla ještě v těhotenství. Reaguje na to, uklidnila se, je to známý zvuk. Manžel se ptá, kdy mě pustí, říkám, že v sobotu. Už je sobota, nesou mi moje věci, honem pospíchám oblíkat dcerku, abychom odešli, manžel přijel, nasazuju ji čepičku, nevážu, strach abych ji neuškrtila, do autosedačky, odcházíme, obouvám se, jde sestra a říká, ty nemáš zavázanou čepičku, rychle ji popadám, jdeme do auta a jedeme domu, konečně /jak se cítíte/otekle, unaveně, ale konečně jsem pryč z té blbé nemocnice, konečně doma po týdnu. /dál/Dcera celý den brečí, je to cizí prostředí, já už brečím taky, mě to vysiluje /proč brečíte/ protože nevím, co si počít, bez přestání brečí, nevím co s ní dělat, prdím na to, co říkali sestry o kojení, dávám víckrát, stejně stále brečí, vozím v košíku, aby drncala, volám doktora, že nevím co si počít, že stále brečí, říká, stavte se na zvážení, po neděli. /jak to vnímáte/ jsem trochu klidnější. Už i přestala brečet, teď naši, s babičkou, jdu na záchod, tam usínám vyčerpaná, unavená, proberu se, slyším hlasy, slyším, že někdo myje nádobí a já brečím / proč/ nevím, tou vyčerpaností, i radostí, že mi pomáhají, všechno možný, děda je z ní úplně nadšený, vidí se v ní. /dál/ jsem taková klidná a hodně unavená /dál/nic. Jsem konečně matka.
DALŠÍ PRŮCHOD JDE VÍCE DO HLOUBKY:
Nastupuju do nemocnice, dělají mi ultrazvuk, pak doktor říká, ještě týden čas, já ne, už týden přenáším, podle ultrazvuku ještě týden, já myslím, že už dnes, necháme vás odpočinout přes víkend, zklamaná na pokoj, manžel, sestra, přísná, ale chová se normálně, říká, dnes s vámi už nic dělat nebudeme, jestli už máte věci, klidně můžete ven, oblékám se a jdeme ven, ještě na nás volá, že jestli to chceme urychlit, tak ať na to skočíme, jdeme procházkou až do města, kde bydlíme, jdeme domů, skočíme na to a jdeme zpět do nemocnice. Hledají nás rodiče manžela, jinde. Sestra kde jste? Šla jsem ven, jak jste mi řekla, já myslela jen na zahradu, já, že jsme se byli projít mimo areál nemocnice, odešla. / jaký z toho pocit/ nijaký je mi to jedno / jak celkově/ dobře/ myšlenky/ ne, jen jsem sama na pokoji, tak se nudím, večer už mi poslali jednu těhotnou holku, sedíme u stolu, už je ráno, ona najednou omdlívá, praštila se do hlavy o umyvadlo, volám sestru, omdlela, přichází vizita, doktor, že jestli do neděle nic, tak v pondělí zátěžové testy, já se toho leknu, říkám to teda ne, porodím do neděle! Ptá se, zda jsem dostala injekci, dnes ne, za chvilku sestra, od té doby mám pravidelné bolesti, ne silné, ale pravidelné/ jak to vnímáte/ těším se, že už je to konečně tady, manžel, mamča J musím na natáčky, říká, vy nic necítíte, já ne, máte tam kopce, nemáte bolesti? Ne, už přichází., bolest, ale na monitoru to není vidět, sestra říká, že to mám naopak, já se stále směju, zatím to není nic, co by se nedalo vydržet, pak mi říká, zda to chci uspíšit, tak se sprchovat a chodit, to se urychlí. Jdeme ven, s mamčou, mamka bolesti taky, prožívá to se mnou, těší se a přeje si ať to je holka, já vím, že to bude holka. Musí to být holka, říká, holky jsou lepší. Já bolesti/ jak to vnímáte/ dobrý. S mamčou se střídáme s těma bolestma, bolesti ona, pak 3 minuty já, pak až do podvečera, jedou pryč, manžel i máma, jdu na pokoj. Čekám, už jsem na pokoji 3, už je večer, spíme/jak to prožíváte/ něco mi teče po noze, vzbudím se, koukám, že je půl desáté, jdu za sestrou, vložka, umyvadlo, tekutina, říká, to je voděnka, tak já začnu zmatkovat, jdu rychle balit, zavolat manžela, v klidu, to je čas, to bude trvat, v klidu se sbalte, odvedu vás a pak zavoláte / jak se cítíte/ natěšeně / kde po těle/ všudeJ  sestra kapačku, netrefila se, pálí to, rozmlžené vidění, říká, že mimo žílu, už je to dobré, teď dobře, s kapačkou můžu cestovat, volám manžela, ptám se co dělá? Ohřívám si guláš, tak toho nech a pojed za mnou, co proč? Už jsem na porodnici, začíná plašit on J, že bude volat rodičům, říkám v klidu, je čas, procházím se na chodbě, koukám na dveře, cedule, operační sál, strašně mě to tam táhne / zavnímejte proč/ nevím, táhne mě to tam ze zvědavosti, nebyla jsem na operaci, nevím, jak to tam vypadá, nevím. Je tu manžel, dostává mundůr J, modrý, jdu na porodní sál, lehám si na postel, sestra kontrola, přístroj, vedle někdo rodí, strašně křičí /jak to na vás působí / nijak, já si hledím sama sebe. Slyším, jak tluče srdíčko, přes ten přístroj J, jdeme vedle, je tam balon, sprcha, vana, bolesti, kontrakce, sestra, ať vanu, lehnu si, uleví se, lezu tam, odpočívám ve vodě /pocity/sice mám bolesti silnější, dá se to zvládnout. Sestra říká, tak co? Líp? Já, že ne, silnější a silnější a ona, že se usmívám a já, že přece vám tu nebudu brečet /proč nemůžete brečet/ nebudu před cizíma brečet/ kdo to říkal/ nechci před cizíma, aby viděli, že brečím /čí je to přesvědčení/ moje /dál/já snad ani nezvládnu tlačit, sestra, že jo, že zvládnu, jen se k tomu dostat, až to půjde, ven z vany, na lehátko, monitor, na záda, bolesti silnější /jak to vnímáte/ jsem unavená, od rána, už je to dlouhé /myšlenky/už aby bylo po všem, teď se musím otočit na bok, hryžu bolestí do polštáře, svírám ho, brečím, už se to nedá vydržet, jsem myslela, že jsem silnější, sestra, kouká na papír, vedle, telefon, už je zpět, kyslíková maska, manžel pryč a najednou 3-4 sestry, náušnice, bandáž nohou, cévka /jak to vše vnímáte/ štiplavá bolest, nemůže se trefit, jak se kroutím, je to nepříjemné, snad jsem nic horšího nezažila, cévku už nechci, ať se přesunu, jde to ztěžka, s břichem, bandáží, kapačkou, je to výš, nad sebou jen světla ze stropu, sál, proto mě to tam tak táhlo /co/asi nějaké podvědomí, že to skončí operací, přesouvám se na operační stůl, je tam moc lidí, nástroje, kolíček na prst, poutání nohou, manžeta na tlak/jak to vnímáte/ je tam fofr, jsem strašně unavená, chci spát, brečím /pocity/ vůbec mi nedochází, že jde o život mého dítěte, já chci jen spát, nic jiného, za mnou sedí anesteziolog, ten na mě působí klidně, příjemné oči, hlas, vše vysvětluje, doktor, vyšetřuje /jaký to je/ strašně to bolí, nepříjemné, kroutím se, au, L zjišťuje polohu miminka, něco na břicho, anesteziolog se ptá, zda nějaké otázky? Jak dlouho? ¾ hodiny, ještě něco? Kdy už budu konečně spát, jsem unavená, za chvilku půjdeme na to. Maska na obličej, lapám po dechu, bojím se, že se udusím, 2 prsty na krk, proto, aby se to dostalo rychle do mozku, klidně dýchat, nemusím se bát, zavírají se mi oči, zajíždějí mi do zadu už spím. /jak spíte, co vnímáte/ je tam tma, někdo klepe, paní, probouzím se, jak po flámu, není mi špatně, spíš veselá špička J, říká, že mám krásnou holčičku, ptám se kde je manžel, už si ji pochoval, nafotil, doma, říká, nevnímám, usínám, na pokoji, zas se budím, tma, světlo z chodby, koukám, že sestra otírá ruku, strašně příjemné, hned vedle sálu, někdo tam rodí /jak se cítíte/tak nějak v polospánku, omámená narkózou, není mi špatně, je mi příjemně, usínám. Je ráno pořád čekám, kdy přinesou ukázat moje miminko, holčičku, sestra, ptám se kdy, nebojte, dočkáte se /jak to vnímáte/ jsem trpělivá, sice je mi to líto, jsem smutná, ale říkala, že jsou pak miminka nevrlý, když se vzbudí nuceně, že mám vydržet, pak že mám 3 vývody a cévku, ať se neleknu / jak vám je po těle/nijak / vnímáte svoje tělo/ nějak extra ne/ když jsem zakašlala, píchla mě jizva, strašně to bolelo, až jsem se lekla, jak to zabolelo ta jizva. Přichází sestra, ať zkusím vstát, zda to půjde, pomůžu, sedám si /jak vám je/ trochu se mi motá hlava/ pod nohy dává schůdky, postel vysoká, mírně seskočím, přišlápla jsem si cévku, říká, jé, teď se modlete, aby to bylo ve spoji, jinak budeme zavádět znova, nechci znova, to bolelo, máte štěstí jen ve spoji, zvládnete pár kroků? Nezvládnu, tak si zase lehám, pak polívka, vývar, dobrý, s chutí si ji dám, je mi líp / jak to tělo, vnímáte ho/ teď už jo, už nejsem tak slabá, ta polívka docela bodla / jak vám je po těle/ dobře / kde co bolí/ krom té jizvy nic /dál/slyším hlahol na chodbě, otevřené dveře, poznávám známé hlasy, manžel, máma, babi, příbuzní, rozplývají se nad dcerou J /jak vám je/ sice mi vadí, že ji viděli oni dřív, ale když je slyším jak jsou z ní unešení J už se na ni těším (nádech)/dál/za mnou manžel, jen na chvilku, nadšený J, říkám, že potřebuju vložky, vše zařídí, donese, musí jít / jak vám je/ docela dobře stejně se těším až ji uvidím, jsem na ni strašně zvědavá. Sestra, kdy ji uvidím, za chvilku, přichází s ní v náručí, otočenou zády k sobě, má velký kukadla J opálenou plet, černý hustý vlásky, strašně krásná, naducaný tváře, sestra mi ji dává, mám ji u sebe, strašně krásná J (nádech) kojit nejde, nevadí, po operaci je zpoždění /jak vy to vnímáte/ beru to, že to tak je, hlavu si z toho nedělám, ono to přijde. Berou si ji zpět, usínám, je večer /jak po těle/ unaveně /něco bolí/ ne /dál/ ráno, vizita, vývody ven, cévka, sestra stará, silné brýle, přijde mi, že snad tupé nůžky, mám strach, říká, že oba vývody najednou, ať se chytnu madla a nadechnu se a ať vydechnu (vydechne) teď, mám před sebou hvězdičky, docela to bolelo, udělalo se mi špatně, zamotala se mi hlava. Jde vyndat cévku, bojím se, neucítím, necítila jsem to. /jak vám je/ normálně (odkašle a chytne si břicho), kontrola spodku, něco se ji nelíbí, volá vrchní, ta mi zmáčkne silně břicho, cítím, jak ze mě vytéká spousta krve, děsím se, co to je, netváří se dobře. Mám strach, abych nemusel na operaci nebo něco, jen pro sebe zmiňuje, něco o operaci, že tam něco fikli, něco udělali špatně, nerozumím ji / jaký z toho pocity/ mám strach /kde po těle/ v oblasti břicha a spodku, nechci na žádnou operaci (nádech)jdu na normální pokoj, nejsem sama, je tam ještě jedna, má mimi u sebe, já ještě ne / jak to vnímáte/ líto /kde/ všude po těle /popište/ nevím jak, jsem z toho smutná /popište/ lehké brnění do nohou /ještě jinde/ do rukou /dál/ jsem nervózní, nevím proč, asi že mi mají vyndat ten poslední vývod, aby to nebolelo jako minule. Sestra, brýle, necítím to.(krká) vizita, sestra říká, že dcera žloutenku /jak to vnímáte/ spadlo ze mě ta nervozita, protože jsem se dozvěděla, proč jsem byla nervózní. Politovala jsem ji, sestra, že to je normální, nemusím mít strach, běžné, sluníčko, bude to dobré, není to tolik. /jak to vnímáte/ jsem klidnější, když to není nic hrozného /dál/ sestra, návštěva, manžel, župan, za ním, dcera pod sluníčkem, příbuzní J tchýně generál, papíry na podepsání pro sociálku, vyběhají to, jsem ráda. Zpět pokoj (kašle) stěhuju se na nadstandard, měla jsem ho objednaný, uvolnil se J 4 pokoj, co jsem během týdne vystřídala. Budou alespoň návštěvy, klid, dcerka u mě J, pořád ji pozoruju, spink  (nádech :-) ) manžel, celý den/ jak to vnímáte/ jsme spolu, jsem rádaJ, je to změna, velká změna /dál/ jeho rodiče, snažím se kojit, nejde to, rozkousané bradavky, nateklá prsa, dokrmují ji /jak to vnímáte/ no jo no, musím být trpělivá, snad se to spustí /pocitově/ jsem trochu zklamaná, že to nejde /po těle/v srdíčku /dál/ sestry jdou pro přístroj na nahřátí prsou pro laktaci, než dorazí, samo teče /pocity/ jsem ráda Jkonečně už bude moct baštit, jdu se převléknout, beru si tu jejich košili, je hrozná, to je jedno, dávají klobouček, dcerka krásně saje, hodně, vážení, vypila hodně, chválí nás /pocity/ jsem ráda /kde ta radost/ všude po těle, mám ji u sebe na posteli, manžel medvídka, pouštěla jsem ji ho v bříšku, reaguje na to, zná to. Celá se uklidnila, začala to vnímat J /dál/(nádech) koupání, mám zkusit, nejprve koukám, pak teprve /dál/držím ji, hlavička v předloktí, ramínko, maličká, křehoučká, krásná, chválí mě, jsou docela hodný sestry.(nádech) noc, pláče, pořád, pořád, nevím proč, nemůžu ji uklidnit, už brečím taky, jsem vysílená, asi na ni převádím tu svoji náladu, vyčerpanost, nervozitu, nevím, proč furt brečí, jsem z toho nešťastná, nevím, co si počít, jsem tam sama, nikdo neporadí/co se honí hlavou/ to je hrozné v té nemocnici, je tam taková sestra, starší, nepříjemná, rázná, už má jedno mimi v ruce, chodí s nim po chodbě, to taky brečí, jdu za ni, ať mi poradí, něco mi odsekne, jdu zpátky /jak vám je/ jsem naštvaná / kde po těle/ v srdci /popište/ píchá to /dál/ mám vztek a jsem zoufalá L, připadám si sama, opouštěná i když vím, že mám rodinu, teď v tuto chvíli zoufalá a opuštěná / kde po těle/ zase v srdci /popište/ L tupá bolest /rozpíná se/ ne. Je ráno, vizita z dětského. Doktor stejné jméno, směje se, že má tak krásnou dceru a ani o tom neví. Dítě ok, jestli já ok, tak můžeme dom. Já říkám, že ne, že až v sobotu. Říká, ať je ukecám, že to je jeho dcera J. Je tam náš dětský, kterého jsem si vybrala, kouká na dítě, je sobota, chystáme se domů, ptá se koho za dětského, je potěšen, ptá se proč, je blízko, dobré reference, je rád. Ptá se, zda kojím, říkám, že ano, přes klobouček, mám vpáčené bradavky, říká, že to je blbé, dlouho se takto nekojí, tak půl roku, mávnu nad tím rukou. Nesou oblečení, manžel, dítě, čepice. Na chodbě, opuchlá, nevlezu se do bot, jsem ráda, že domu, jedeme. Lékárna, vodička na pupík, něco do koupele. Nechávám je samotné doma, spěchám /jak to vnímáte /jsem ráda, že už nejsem v nemocnici, že jsem se podívala ven, je krásně, na to, že je listopad, tak teplo. Pospíchám domu. /dál/ malá brečí, stále brečí, necháváme to být, prostě mimi brečí. Několik hodin v kuse /jak vy/ nevím, co si mám počít, jak ji uklidnit, nic nezabírá, ani kojení, houpání, nic, volám doktorovi, na večer, říká, že to je v pořádku, nemusím se bát, musí se adaptovat na nové prostředí, šok, otevřený prostor, musí se aklimatizovat. Mamča a babi návštěva, jsem strašně unavená, jdu na záchod, usínám, slzy mi tečou po tváři, jak jsem vyčerpaná, probírám se, slyším mytí nádobí, opět brečím, odpoledne, druhý den, děda, bere si dceru na procházku, na první /jak to vnímáte/ špatně, protože na první jsem chtěla jít já s manželem. On se nám do toho vtírá, ani nás nenechá si užít ten pocit /kde po těle/ v srdci, v břiše, v zádech, jsem naštvaná, ale pro klid v rodině nic neříkám, dusím to v sobě, koupeme ji, líbí se ji to, Kapičky, vitamíny, kojím,J je to krásné, chrochtá si, užívám si to. Mám ji u sebe v posteli, přes celou noc, /dál/ vyrážka, doktor, ptá se, co používám, avril, nemám ho používat, dříve ok, ale teď ne. Tchýně, ať ji namažu, já, že ne, že to je z toho, pak plíny, zda vyvářím, žehlím, že si všimla, že do vody něco liju. Jsem na ni naštvaná, nejraději by mi dirigovala vše, i co mám nosit, cpe mi háčkované, oranžové dečky, nelíbí se mi to. Tvrdí nám, že ji vychováváme sparťansky, chce vše dle sebe /jak to snášíte/ jsem na ni naštvaná /kde po těle/v hrudníku konec.
DALŠÍ PRŮCHOD ROZKRYL VÍCE:
Venku před nemocnicí, pravidelné bolesti, natáčky, 6 večer, jedou pryč, já zpět, sprcha, poradila sestra, často, vlažnou vodou, po chodbě, stále chodím, sprcha, pokoj / pocity, myšlenky/ čekám, už aby to bylo, je to dlouhé /dál/tma, jdu spát, něco mi teče po noze, to mě budí, ven z pokoje, sestra, vložka, umyvadlo, tekutina, voděnka. Zpět pokoj, balím se /co ta nervozita/ už žádná není (nádech) těším se J , porodnice, usmívám se J, vítají mě, tak přeci jen jste se rozhodla, že budete dneska rodit? Lehátko, studená voda, že mě oholí /co vy na to/ připadám si jak okudlaná slepice J , na bok, klystýr, z toho strach, může počkat? Potřebuju, ok, času dost, vymyslela jsem si to, bojím se klystýru, jsem tam co nejdéle, stojím tam, vycházím a říkám, že jsem se hodně vyprázdnila, ona, že teda klystýr ne, ulevilo se mi. Vedle, kapačka /co vy na to/ pálí to, zamlžené vidění, netrefila se, štípe to, je to dobré, (kašle) /proč/ něco v krku /co to je/ strach /z čeho/ z porodního sálu / proč se ho bojíte/ z té kozy, bojím se té bolesti (brečí) /proč se bojíte/ že to bude bolet a já budu vyvádět a bude to ostuda, bojím se nástřihu, šití a celkově toho porodu / kdo vás takto vystrašil/ nevím, sama se takto straším, straším tím i dítě, ona se tam obmotává (brečí)/proč to děláte/ nevím, má taky strach, když ho mám já /tak si to obě uvědomte, dál/vidím světlo už jsem na operačním sále, je tam hodně sester /zpět, kde jsem skončili, kapačka/vedle rodí paní, strašně křičí, závidím ji, že to jde tak rychle, trápím se od rána, přišla, hned na sál, závidím ji, že je to tak rychlé, mám čím dál větší strach z toho porodu /něco si přejete/aby to nebolelo /dál/(nádech) jdeme vedle do místnosti, sestra do vany, ulevit od bolesti, silnější, nezabírá, nechci to dát znát, usmívám se /proč to děláte/protože tam nechci být za hysterku /jak to vnímá mimino/ brání se, nechce se jí /proč se jí nechce/ protože má strach, že ji tady čekají špatné věci /jak na to přišla/ ten strach jsem ji dala já /obě si uvědomte, že ten strach je váš/ už je klidná /dál/jsme na lehátku, sestra monitor, nemám tak silné bolesti /kam zmizeli/odešli pryč/ někam, prostě se vypařili / jak se vám to podařilo/ nevím, přišel klid, světlo, dítě dodává odvahu /dál/ sestra kyslík, beru si ji, když musím, myslím, že ji nepotřebuji / co se děje s miminkem/čeká, jenom čeká /dál/ v klidu (trochu klepe nohou, celá) na sál, přelézám na stůl, těžko, /jak po těle/ jsem klidná /dál/ mluví anesteziolog, doktor, vyšetřuje /jak to vnímáte/ není to už tak nepříjemné, toto vše podstupuju, je to postup, respektuju to, dělají si svoji práci, maska, usínám, vidím světlo, barvy/jaké/ fialová, červená, žlutá /co se s vámi děje/ je mi dobře /něco slyšíte? / Pláč /co se děje na sále/ teď ji vytáhli, ona pláče, i když je to pláč, ale je šťastný (klepe se) odnáší ji, mě tam ještě něco dělají / je vše v pořádku? / úplně ne, něco přeřízli, něco co neměli, zašívají to /jak to na vás působí/ udělali chybu, sice lékař by neměl, ale taky je to člověk, neudělal to schválně / podívejte se na to hlouběji, proč ta chyba/ je čtvrt na dvě ráno, musí pracovat i když chtěl raději spát, musí jít operovat (klepe se) je trochu naštvaný, je to prostě jeho práce, musí /jak to vnímáte/ jsem na něj naštvaná, měl by být zodpovědný za tu svoji práci (klepe se) /proč se klepete/ je mi zima / jak dál operace/ už mě zašívají, dávají ty vývody, 2 přes celé břicho, zašívají, jeden jen kousek /dál/ přendávají na vozík, probouzí mě.(klepe se) jsem unavená, chce se mi spát, sice slyším, co mi říká, že mám holčičku, vnímám povrchně, ptám se na muže (stále se klepe) pak usínám. /dál/ je tma, sestra u mě, vlhký hadr, příjemné, vedle porod, usmívám se, že živo tuto noc, usínám. Je ráno, nepřijdu si jako po operaci, trochu unavená, jak by mi nedocházelo, co se přes noc událo, sestra, vyndat vývody, dva,(nádech) jsou venku /nebylo to tak hrozný, měla jsem z toho větší strach, dalo se to vydržet.čekám na mimi, trvá to, spí, postel, polívka /jak vám je/ dobře, hlasy z chodby, rodina, mimi, manžel u mě, září J, loučíme se, mimi u mě J, je nejkrásnější, dtto..strašně ji miluju J,jiný pokoj, žloutenka, trochu smutek, vím, že to bývá /kde smutek/ v srdci /dál/ sestra vývod, vůbec necítila, jak by tam nebyl, stěhuju se jinam, je u mě J, manžel, celý den, medvídek, rodina, tchýně komentáře, koupu ji, pochvala, jde to dobře, mám radost, jdeme domu, vážu ji čepičku J(brečí) /proč brečíte/ radostí, že jsem ji už zavázala čepičku, že se nebojím. Jsme doma, najednou plno energie v sobě, jsem ráda, že ji mám, jsme rodina (klepe se) /proč/ trochu mi je zima, únava, je toho na mě moc, ale přesto jsem šťastná uvnitř, jdeme na první procházku, jde s námi i tchán, myslela jsem si, že budeme sami, ale je to jeho vnučka, kterou má u sebe takto blízko, vidí ji od narození, chce si ji užít. Chápu to, odpouštím mu to. Babička s námi nejde. Taky dobře. /jak se cítíte/ spokojeně, svítí slunce, je krásně, na to, že je listopad je docela teplo.
POCHOPENÍ Z PRŮCHODU:hodně velký rozdíl v intenzitě porodu, vnímala jsem hodně i to, že jsem dítěti ten strach předala já, tím jsem zapříčinila to omotání, že se jí nechtělo. Už jsem se tolik nezlobila na tchána, že se nám vetřel na první procházku, už jsem ho chápala.
DALŠÍ PRŮCHOD – spousta věcí je již nezajímavých, nijak klientku již nerozrušují, objevují se, ale nové hlubší informace, tentokrát si celý průchod prochází i duše dítěte:
Ležím v posteli, s bříškem, mám medvídka hracího, hladím si bříško, promlouvám k dítěti, kdo vše na ni čeká, najednou brečím, mluvím o tchýni /co říkáte/ že i když to tak nevypadá, tak ji bude mít ráda, i když občas je na mě nepříjemná, nebo dělá věci, které se mi nelíbí i je říká, že ji určitě bude mít ráda /jak to vnímá mimi/ mračí se /proč/ protože se bojí /proč se bojí/ co kdyby ty špatné věci říkala i jí /řekněte ji, že to je váš vztah, ať to nepřebírá, že ony budou mít svůj vztah/ ano /co na to/ usmívá se, věří mi /dál/ jsem v nemocnici, před nemocnicí, manžel, mamča, pravidelné kontrakce, těším se, zároveň jsem i nervózní, mám strach z porodu, trochu zima /proč zima/ nevím, co mě čeká, jediné co vím, že to bude bolet /kdo vám to řekl/ mamča mi vyprávěla o svým porodu, že to bolelo /co přesně vám vyprávěla/ že ji doktorka skákala po břiše, že ji nastřihávali, že jsem byla velká / toto vše vraťte mamince, že je to její příběh, její porod/odsouvám to pryč, jako nějakou stěnu, směrem k ní, říkám ji, že to nechci, že je to její /s respektem vraťte / hm, už to přijala /jak je vám/ lehce /dál/ mám studené, zmrzlé nohy /proč/ chodím po chodbě, v košili / proč zmrzlé nohy/ nevím /zavnímejte to/ menší nervozita z toho porodu, sprcha /čeho se ještě bojíte/ nemůžu to najít /zavnímejte si ty nohy, co je tam za strach/ vidím tátu, nevím proč, vím, proto, že on chtěl kluka, mamča holku, byli na dovolené, mamča ve 4 měsíci, táta kupuje hasičské auto, mamča nadává, proč to kupuje, když neví, co to bude, on tvrdí, že kluk, chtěl kluka /co to dělá s vámi, když to slyšíte/ mrzí mě to (brečí) /proč vám to jde do nohou/ nevím /jak si to v sobě ukládáte/ vidím, že jsem na dvorku, u nás doma, mám první den menstruace a musím vozit kolečko s dřívím (brečí) a ostatní holky z paneláku můžou courat venku a já furt něco musím /na koho se zlobíte/ na tátu /proč/ přijde mi, že na mě moc nakládá /řekněte mu to/ má přísný pohled, bojím se ho / stoupněte si a řekněte mu to/ (stále brečí) nejde to /zkuste to/ bojím se, co na to řekne/ to je jedno, uleví se vám, no, tati, moc toho na mě nakládáš, já jsem holka, já nejsem ten tvůj vysněný kluk, jsem ženská a chci se tak chovat, nejde o to, že se mi nechce pracovat, je toho prostě moc, je mi 12, chci si užívat a ne že o víkendu budu dřít a vstávat se zvukem cirkuli a skládat uhlí / jak vám je, když jste to řekla? Lepší, nic na to neříká /ještě něco? /nevím co teď. / Máte možnost mu říct cokoliv vás trápí/ ještě ten výprask, ne že nespravedlivý, ale neúměrný, jsem zapomněla, že jsem měla zaracha a šla jsem mamině naproti do práce, ta se zhrozila, když mě viděla, ptala se, co tam dělám, došlo mi, že jsem měla zákaz, už ani nevím proč, blížíme se domu, začínám mít strach svíravý pocit (brečí) vylézá z garáže, zas ten přísný pohled, bere si mě dovnitř, dává mi tam první, jediný výprask, nikdy předtím na mě nešáhl, ohnul si mě přes koleno a zmydlil mi zadek (brečí), nevím proč mě nepotrestal nějak jinak, když měl tu potřebu /kde v těle ta křivda nebo vztek nebo co to je / nohy / jak se to v nich uložilo/ jsou strašně ledové, jak by se neprokrvovali /proč to tělo takto reaguje/ nevím, nějaká obrana /jaká/ nevím /ještě něco k tomu tátovi/ ne / myslíte, že byste byla schopna mu to odpustit? / Já bych chtěla /tak to zkuste/ je to strašně těžký /ale uleví se vám,  zkuste to/ mám strach, že když to jen tak řeknu, nebude to ono, nebude to opravdový, od srdce /zkuste to/ jen to slovo /řekněte to/(výdech) tak já ti teda odpouštím /jak to cítíte/ přijde mi, jak by mě zahalila vlna bílého světla třpytivého /říkejte: tatínku odpouštím ti ,dokola/ říká J /potřebujete vědět, proč to udělal /asi ne, myslím, že to má nějaký prapůvod od jeho táty /zkuste ještě odpouštět, až budete cítit, že to je dobrý/ hm dobrý /odpusťte sobě, že jste na sebe nechala tolik nakládat/že jsem sebou nechala takto orat, nedokázala jsem zabojovat, nedokázala vyjádřit svůj postoj, názor,(kašle)zbavuju se zbytků (výdech) /jak to ovlivnilo vaše sebepřijetí -  ženství/ připadám si hezčí, víc ženštější / myslela jsem to tatínkovo očekávání, že chce kluka /jak to ovlivnilo, chování, jako kluk? / asi no, stále jsem zalezlá v garáži, kuchyňské věci ne, věčně hřebíky někam, natírala plot, brousila jsem, /můžete se přijmout jako žena? / ano /jak to vnímáte/ krásně, lehce, radostně, Jsem lehčí, /jak se teď cítíte? / jako víla J /jak vnímáte tatínka/ hezky, mám ho ráda / zpátky k porodu, co ty nohy? Jsou ještě ledové? / pomalu ten chlad odchází, cítím teplo /dál/ jdu na pokoj, postel, vstávám, teče mi voda po noze, jdu za sestrou, s jistotou, že budu rodit, potvrzení, balím si, jdu na porodnici. Ležím na lehátku, studená voda, holí mě /pocity/normální, musí to být, patří to k tomu, nevadí mi to, odmítám klystýr, nemám potřebu, aby mi ho dávala, myslím si, že je to zbytečné, mám i právo to odmítnout, dává mi kapačku, prý je to premedikace /jak to vnímáte? / nevadí mi to. Manžel, těším se. Z dálky operační sál, nezajímá mě to. Jdu na porodní sál, postel, prohlídka, vedle rodí, slyším mimčo /pocity/ mám radost za ni / co ta rozladěnost, že to má tak rychle a vy ne/ přeju ji to. Jdeme vedle, jdu do vany, připadá mi, jak bych neměla bolesti, kdyby nebylo tak velké břicho, ani nevím, že jsem před porodem, ležím ve vaně. Vylézám, jdu si lehnout, monitor (kašle)/co to je / blíží se nebezpečí, s pupečníkem /co tam vnímáte/ zkouším se ptát proč, ale ptám se dítěte, má trochu strach z té moji tchýně / to je ten důvod? / ano / je to ten tvůj strach? / ne, už není můj, vysvětluju ji, ať se nebojí, teď mi to přijde, jak by to bylo bez komplikací, bez zádrhelů, žádný problém, mám nutkání jít ne na ten operační, ale na ten porodní sál /nějak to proběhlo, povídej/ bandáž nohou, lehátko, světla, manžel, sál (trochu se klepe) operační stůl, čekám s pocitem, ať si se mnou dělají co chtějí, nechám je dělat svoji práci, trpělivě čekám /dál, maska, zavírám oči, usínám /co se děje v bezvědomí/ doktor bere skalpel, břicho, další vrstva, další, trvá to dlouho, už ji vyndávají ven, je celá od krve, brečí, je v pořádku / jak to vnímáte/ jsem ráda, že je v pořádku, jsem ráda, že je na světě, ale v břiše je něco špatně /co/ něco tam říznul, co neměl, něco tam udělal špatně (klepe se) ne schválně, udělal tam chybu, někde na levé straně to cítím, ne jako bolest, ale podvědomě levá strana, suší to tam tamponem (klepe se) šije to tam, naštvaný / proč? / je ¾ na 2 ráno, nemůže spát, musí pracovat, chtěl odpočívat, zašívají další vrstvu, další, už sešívají kůži, je rád, že to má za sebou / podívejte se na úrovni duše, proč udělal tu chybu, jakou to má souvislost s vámi, podívejte se na to/ přijde mi, jak by měl problémy, ta práce ho nenaplňuje, vadí mu ženský /co vy dva tam osobně máte, z minulosti/ vidím tam vztek, vztah mezi námi / proč to teď udělal/ pomsta /můžete mu to odpustit? / určitě (kašle),(nádech) odpouštím ti / jak se cítíte/ já dobře, mě přijde, jak by se vzdaloval s každým odpuštěním je menší a menší, je pryč /dál/ jsem na pojízdném lehátku, probírám se, krásná holčička, mám radost, jsem unavená, ale šťastná (krká), jsem na pokoji, tma, otírání ruky, vedle rodí, světlo, sedím, polívka, dobrá, nabírám sílu, slyším rodinu, prohlíží si dítě, užívám si pocit, jak ji chválí J, mám z toho dobrý pocit, jak se nám podařilo krásné miminko. Normální pokoj, čekám na poslední vývoj /máte ten strach / ne, nic mě nebolí, mám pocit, že bych mohla skákat, lítat, tancovat, plná energie. Mimi žloutenku, nic to není. Na jiném pokoji, mám ji u sebe, na posteli, užívám si ji, manžel, jeho rodiče, komentáře, jiná nebude /nějak se vás to dotýká/ ne / jak to vnímá mimi/ nijak, je napojená na mě. Já jsem v pohodě. Je taky klidná. Jedeme domu. Je v košíku, koukáme na ni jak na svatý obrázek, je klidná, líbí se jí tam. /až do konce/ mamča s babi, pomoc, jsem na záchodě, usínám, jsem unavená, večer, koupání, rodiče manžela, je po koupeli, kojení, strašně ji chutná J. Jdeme ven s kočárkem, s dědou, krásně sluníčko, děda je rád, že může s námi /jak to vnímáte/ hezky. Taky mu to chci dopřát, nechci být sobecká.
UVĚDOMĚNÍ Z PRŮCHODU:bylo to o něco hezčí, klidnější, akorát na tom v té porodnici, že se mi nechtělo na operační sál, ale chtěla jsem rodit normálně.
DALŠÍ PRŮCHOD UŽ JE VELMI RYCHLÝ: na chodbě, do kola, sprcha, těším se na příchod, postel je tma, cítím, že to přichází, voda, sestra, potvrzení, balím, porodnice, manžel, těšíme se, kontrola, srdíčko, je to hezké, jsem ve vaně, příjemně teplo, hodné, usměvavé, monitor, půjdu na sál, mimču, ať se nebojí, že to zvládneme, už mě tam vezou, lehám si na stůl, anesteziolog, doktor, maska, usínám, řez, další, další, loví rukama, tahá ji ven J, je v pořádku, jak by mi říkala, mami už jsem tady J, zašívají mě, vezou mě na pokoj, sedím na posteli, jim polívku, na chodbě jsou rodiče, rozplývají se nad dítětem, vím, že ji brzo uvidím. Jsem na normálním pokoji, poslední vývod, další pokoj, mám ji u sebe J, konečně, jak bychom byli na sebe napojeny, spokojená, klidná, nebrečí, jak by se usmívala, jdeme domů. Doma se jí líbí, vozíme ji, mamča, babička, jdeme ven, s dědou, konec.
UVĚDOMĚNÍ Z PRŮCHODU: je to takové vyladěnější, víc jsme s dítětem na sebe napojeni, více se vnímáme v té duchovní úrovni. / jak to dítě, procházela si to/ ano, ze začátku měla strach, snažila jsem se ji uklidnit, to se podařilo/ prošla si detailně, kdy se jí obtočila šňůra v břiše/ ano v minulém, když jsem byla na lehátku a vedle rodila paní a křičela, tak jsem dostala strach z bolesti z porodu a přenesla jsem to na ni, v tu chvíli se začala omotávat / zpracovala si to/ jo/ má ještě něco v krku, na průduškách, na plicích z toho porodu, těhotenství? / ne.
V DALŠÍM PRŮCHODU JSOU VIDĚT STRACHY DÍTĚTE Z NAROZENÍ A VELMI DŮLEŽITÉ UVĚDOMĚNÍ MATKY OHLEDNĚ TOHO, ŽE DÍTĚTI SEBRALA ZODPOVĚDNOST ZA JEHO ŽIVOT:…kontrakce, dítě se bojí, svíravé bolesti, tam, postel, ..dtto…porodnice, dítě strach, neví co se děje /jak se jí projevuje ten strach/ nechce jít ven, brání se, vzpírá se, jak se vzpírá tak se omotává šňůrou, slyším porod vedle, dostane strach, že to bude něco nepříjemného, snažím se ji uklidňovat, trochu se to podařilo. Není to ještě 100%, jsem ve vaně, povídám si s ní, ať se nebojí, že pro ni to bude lehký, že se nebude muset tlačit porodními cestami bez bolesti / uvědomujete si, co říkáte? / je klidná, těší se, až bude se mnou. Jsem na sále, říkám ji, že už to přijde, jen chvilku a bude venku a nebude se tam muset mačkat, že ji ochráním a že ji pomůžu / jak to přesně říkáte/ neboj se, já tě ochráním /je to myšleno jen na porod/ ne /na co to je myšleno/ celkově na její život /trváte na tom? / ano /uvědomujete si, že přebíráte zodpovědnost za její život? / to nechci /uvědomte si, zda jste to dodržela/ nedodržela / trváte tedy na tom prohlášení, že ji budete chránit? / ne / vezměte ho zpátky/ bere zpět, /vraťte ji zodpovědnost za její život/ je veselejší, je ji líp, může se nadýchnout, volně / jakou to mělo souvislost s tím jejím opakovaným kašlem? / já jsem si dusila, opičí láska /uvědomte si to/ uf, mrazí mě po celém těle, nedávala jsem ji tolik volnosti, jenom jsem si myslela, že dávám, ale ve skutečnosti ne / můžete ji poprosit o odpuštění? / prosím, odpust mi J /co na to říká? / objala mě / můžete si to odpustit? / můžu /jak vám je? / je mi líp / jak je jí? / dítěti je ještě líp, je veselá / na kolik procent se ji uvolnila ta její laryngitida /99% /co je to jedno procento? /tchýně, bývalá / co s ní? / ona má špatný vztah, trpí opičí láskou vůči svým dětem, nejdříve jim nandá hromadu všeho a vzápětí jim to vyčte. /co s tím má společného vaše dítě? / asi jsem ji to předala já v tom těhotenství /jako ten model? / no, ne ten model, ale můj pocit z té tchýně, myšlenky, názory na ni, mě taky dirigovala, jak to mám dělat, atd. / řekněte to dítěti, že to je váš názor, postoj, vztah, ať vám to vrátí a udělá si vlastní / (kašle),(nádech) už je tam 100%. Dítě mi to vrátilo, já jsem to teď vykašlala. / můžete odpustit tchýni, že je taková, jaká je? / ano, odpouštím ti vše. /zpět k porodu, sál/maska, usínám, vyndávají ji, je v pořádku, klidná, pokoj, když nejsme spolu, já ji vnímám, je jí dobře, je spokojená, už je světlo, přijeli rodiče, spokojeně si lebedí, užívá si vychvalování, všechny je má moc ráda, už mi ji taky nesou ukázat, my už se známe, jsme jen čekaly na setkání. Dávám ji prostor u sebe v posteli, teď už jsem na jiném pokoji, zas ji mám u sebe v posteli, a opět jí dávám prostor, aby se rozvalila, jak je jí libo,
aby si užila tu volnost. Jsme doma. Je na gauči, tam je více prostoru. Konec.UVĚDOMĚNÍ Z PRŮCHODU: cítím sama u sebe uvolnění, lehkost, že už jsem schopna poskytnout ji ten prostor, který potřebuje, že ji nedusím, neškrtím, neomezuju, /jak to vnímalo dítě? / vesele, už se i více těšila /něco ji vadilo? / ne.
DALŠÍ PRŮCHODY jsou už jen doznívající a více uvolňující, sezení končí s:“ povznášejícím pocitem“.