Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh Císařského řezu VII.

Díl sedmý

Tělo i nadále je připraveno odevzdávat nepotřebné „usazeniny“ z prvního porodu, ale nejen z něj. Vše je propojeno a tak i zde se uvolňují traumata těla i duše z potratu – respektive 2 lékařských zákroků při následné revizi, tělo odevzdává i myšlenkové formy z dřívějších operativních zásahů v oblasti břicha. Odchází myšlenkové formy lékařů, i personálu, rodiček, které v den mého pobytu v porodnici také na stejném místě rodily. Nestačím se divit, co vše je stále v těle usazeno. Přes mentální myšlenkové nátlaky, že bez lékařů se nedokážu ani „vys…“, natož porodit až po traumata konečníku, který si do sebe uložil rozkazy z okolních porodních kojí o tlačení a netlačení. Vše se léčí a tělo uvolňuje stres z těchto prožitků. Celá oblast pánve se výrazně uvolňuje.
Vše je propuštěno a tím jizva splnila své „poslání“. Pozornost přesouvám na další témata spojená s břichem, ale ta už s jizvou nesouvisí.


Tímto je tato kapitola „císařského řezu“ uzavřená….
Je to už nějaký měsíc a výsledky léčení na sebe nenechali dlouho čekat...

…………..Čekáme miminko! ……………….


...uvidím, jak jsem pochopila svá učení a kam jsem se posunula….
,ale to už je jiný příběh :-).