Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh paní Lenky

14. 2. 2015

Přišla paní, říkejme jí třeba Lenka. S akutní bolestí kolenou, kyčlí, stehen, pánve. Bez přímé příčiny či dlouhodobého důvodu. Do minulého života se dostala ihned, pár dní před svoji smrt. Klečela na pranýři, na rinku,kolena bolavá, stehna v křeči, pánev ztuhlou od jedné polohy. Ruce svázané za zády, nohy také svázané. Provedla jsem ji přes okamžik smrti a klientka si postupně začala uvědomovat celý příběh. Přes prvotní pocity smutku odcházející duše, vnímala jakési pohrdání a pak se jí odkrýval celý příběh. Byla mužem, co týral svoji ženu a děti, dlouhodobě, až to sousedé nevydrželi, zbili ho a dali na pranýř, aby tam pomalu zemřel. Uvědomovala si, jak byl rád, že ho chytli a potrestali. Sám z toho co dělal, byl špatný. Příběh se dál klíčoval. Uvědomila si, že vše začalo v dětství, násilnickým otcem, který se rozhodl „zformovat“ svého citlivého syna k obrazu svému – tedy v silného muže, ať již toto znamená cokoliv. Uvědomila si, že jako malý chlapec byla také týraná a zneužívaná. Stejně jako s ním, otec zacházel i s jeho matkou, po které syn zdědil jemnost a citlivost. Pro otce násilníka to bylo nepřijatelné a snažil se to z něho vybít. Vyhrotilo se to až tak moc, že jednou už to chlapec nevydržel a násilnického otce zabil. Poté utekl do jiného kraje, změnil si jméno a oženil se. Bohužel se ke své ženě i dětem choval stejně jako jeho otec. Klientka si, ale uvědomila, že byla v jakémsi schizofrenním stavu, že násilnické akty nebyli s ní v souladu. A tak si uvědomila, že duše zavražděného otce byla stále s ní, respektive s ním (chlapcem v minulém životě). Jelikož měl syn pocit, že otec je stále silnější, nechával se jím i nadále ovlivňovat a nechal ho skrze sebe dále páchat násilnosti na svých blízkých. Sám to neuměl stopnout, násilnosti se naopak zvyšovali. Proto ta úleva, když byl chycen a dán na pranýř. Pro něj to bylo vysvobození, smrt byla vysvobozením. Následovalo hlubší pochopení přesahující jen tento jeden život. Do tohoto života se rozhodla jít proto, aby svojí jemností a citlivostí motivovala ke změně duši otce. To se bohužel nepovedlo a to již opakovaně. Na úrovni duší zjistila, že otec z minulého života je její současnou matkou a že již po mnoho životů se klientka snaží duši, současné matky, vést k jemnosti a citlivosti. Což se jí nedaří, naopak matka jí stále ovládá a válcuje. Krom terapie těla, kde se uvolnili zablokované energie z těla z doby pranýřování, ještě klientka potřebovala roztrhnout mentální provaz, kterým byla matkou svázaná od kotníků až k patě. Byl to pro ni akt osvobození, nepotřebovala ničí pomoc, cítila, že v sobě tu sílu na roztrhnutí provazu má. Chvíli si dodávala odvahu a pak se jí to podařilo. Osvobodila se. Ještě na úrovni duší s matkou stály proti sobě, v těsné blízkosti. Byl to takový souboj vůle. Matka na ni tlačila, až se klientka nakláněla vzad. Cítila, jak pevně stojí ukotvena v Zemi a že z ní může čerpat sílu a jistotu, jenže tato síla proudila pouze její pravou polovinou těla. Bylo potřeba ještě zprůchodnit i levou část a pak obě poloviny propojit. Pak už byla celá průchodná naplňující síle jistoty a odvahu a najednou už nebyla zakloněná, pěkně se narovnala. S matkou si srovnaly vazby a klientka ji konečně řekla, že už ji nebude dále po dalších mnoho životů provázet a dělat jí zkušební „panáky“, že už toho pro ni udělala dost a že od matky nevidí nejmenší snahu, v inkarnacích, o sebereflexi či touhu po změně sebe sama. Sdělila jí, že teď už je to jen  na ni, na matce, jak dál půjde aktuálním životem i dalšími inkarnacemi, že ona(klientka) už ji v tomto tématu pomáhat nebude. Je ochotna pomoci v případě, že uvidí upřímnou snahu o změnu. Ale ta dosud není. Ještě duši své matky zprostředkovala setkání s jejím průvodcem a fragmentem její duše, která zůstala v duchovním světě a která klientku již dříve požádala o pomoc se spojením se s inkarnovanou částí duše (v matce klientky). Klientka tím splnila svůj závazek, že se pokusí toto zprostředkovat a nechala je již svému osudu a jednání. Sama hovořila se svým duchovním průvodcem ohledně své další cesty a dnech minulých, co se v nich uzavřelo a co jí je dovoleno ještě „přeskočit“. Tím jsme byly na konci sezení. Po vyvedení klienty do přítomného okamžiku byla nadšená, že ji přestali veškeré fyzické bolesti, se kterými ke mně přišla. Byla ráda, že se pořešila i její maminka.