Kontaktovala mě kamarádka, že se přestěhovali do nového domu a že tam její synové vidí nějakého pána v černém klobouku (nefyzického). Skrze dálkovou terapii jsem se na celou situaci podívala a situaci vyřešila.

Tento příběh je krásnou ukázkou toho, že je vhodné se podívat na příčiny a důvody uvíznutí duší v prostoru či u osob, aby vše mohlo být uvolněno a vyčištěno. Nic se neděje náhodně! Vždy je tam nějaká souvislost s lidmi, kterých se to osobně dotýká a tak to bylo i v tomto případě!

Pán na tom místě bydlel před 2 staletími, nyní kontroluje, zda na „jeho“ místě žijí dobří lidé. Tak nějak má potřebu to tam ochraňovat. Vstupních bran je tam vícero. Do jisté míry má pocit, že to tam stráží. Nna místě byl zabitý, ale k místu má silný vztah, proto neodešel do světla, má stále pocit, že to tam musí hlídat. Jdu hlouběji do toho příběhu … byl tam hostinec … těch bytostí je tam víc … z toho hostince … tento černý v klobouku tam byl zabitý … byl to host … je tam ještě ten hostinský, který umožnil, že toho černého zabili .. tak nějak se „koukal vedle“ a nezajistil svému hostu bezpečí … ten hostinský za to dostal úplatek … bylo to nějaké vyřizování účtů, jeho se to netýkalo, ale na pytlík zlaťáků vždy slyšel … mrtvoly se zbavil hozením do hnoje … takže ten černý nemohl odejít z důvodu nevyřešené vlasní smrti a nepohřbení těla … ten hostinský je tam nějak prokletý, kvůli tomu, co udělal a tak také proto nemohl odejít … jak s tím souvisí syn(kamarádky) … je to ten, který toho černého zabil … nyní je čas to srovnat …

prosím syna, pána v černém a hostinského, aby přišli abychom se společně mohli podívat na ten život, co se tam stalo a jaké to mělo souvislosti. U hostinského šlo především o to, že mu peníze byly nad lidský život, neměl morální zábrany nechat někoho zabít a pak ho uklidit a vzít si za to peníze … obhajuje se tím, že taková byla doba, že to bylo běžné … koukáme, co se měl v tom životě naučit … lidskosti, fér play, dodržování vyšších zákonů a pravidel … to nekomentuje, moc dobře si uvědomuje, že žil v nesouladu s tímto cílem. Nyní má tedy možnost si o tom popřemýšlet.

Černý pán – posel … měl doručit nějaké politické důležité informace … z toho důvodu byl zabit, aby nemohl předat zprávy … co on se měl v tom životě naučit? … sloužil dvěma pánům, ani on neměl dobrou morálku a nějaké vnitřní duchovní hodnoty … měl se v tom životě rozhodnout jak žít, kde je pro něj ta pravda a morální čistota … on stejně jako hostinský pěl píseň toho, kdo více zaplatil … nemají si co vyčítat … nyní také může o svém žití popřemýšlet..

Syn kamarádky- „revolucionář“… silné národní cítění a smysl pro spravedlnost … tedy pro tu jeho!,  o které byl přesvědčený, že je ta jediná správná … nebyli pro něho důležité peníze, ale ta jeho pravda a její podpora … to, že zabil toho posla bylo čistě z přesvědčení, že jedná v zájmu pravdy a vlastenectví … žádná jiná motivace tam nebyla … byl přesvědčený, že když ho zabije, tak dělá dobro pro všechny … i zde to ale nebylo úplně v pořádku  … co se měl syn kamarádky v tom životě naučit? ano, měl pochopit sílu vlastenectví a vyšších principů a hodnot než jsou jen peníze a hmotné statky, ale měl dojít až k těch duchovním hodnotám. Tedy ctít i život nepřítele, hledat jiné cesty řešení sporů či politických situací … měl pochopit, že lidský život má hodnotu a ne mizivou … to se mu těžko poslouchá, stále je přesvědčený o tom, že jednat správně … dávám jim možnost, aby to spolu prodiskutovali, aby i posel mohl vylíčit své poslání a co vlastně dělal … diskutují

hostinský si uvědomuje, že pochybil a omlouvá se poslovi. Říká mu, že neměl právo přispět k jeho vraždě, že si to nyní uvědomuje, že to byl jeho host a on ho měl chránit. Omlouvá se mu a prosí ho o odpuštění. Posel to přijímá, uvědomuje si vlastní selhání a nemá to už hostinskému za zlé. Hostinský tedy může odejít do světla … do nového života … děkuje, klaní se a odchází.

Jak to je mezi synem a poslem? Probrali tu politickou situaci a zjistili, tedy syn kamarádky, že se poněkud mýlil, že ta situace nebyla tak jednoznačná, jak se mu zdála, že byl do jisté míry zaslepen svým nacionalismem a do jisté míry vlastně fanatismem. Je v něm nyní více pokory a prostoru pro hlubší pochopení. Uvědomuje si, že ne vždy musí mít ON pravdu a že ne vždy se ti druzí musí mýlit. Uvědomuje si, že by měl být umírněnější a vždy si vše dobře promyslet, než začne jednat, že by si měl více prověřit fakta a názory druhých, než je smete ze stolu a opovrhne jimi. Je vidět, že o tom hluboce přemýšlí. Oba se shodují na tom, že to nebyla jednoduchá doba a že se oba ve vícero směrech dost unáhlili. Syn poslovi nabízí ruku ke smíru a odpuštění. Posel ji přijímá. Navždy dobré. Syn se mu uklání. Je to taková pocta za jeho život, když nebyl pohřben. I posel může odejít do světla, mává a odchází.

Od té doby, synové kamarádky, pána v černém klobouku již nepotkávají!