Dnes bych se chtěla zaměřit na to, jak je důležité vidět a vnímat. Je to jako u kresby. Tam také musím být přítomna a na papír přenést přesně to, co vidím na předloze, respektive, co JE na předloze. Není zde prostor pro mé domněnky či přesvědčení, že i když vidím rovnou čáru, tak se domnívám, či jsem přesvědčená o tom, že tam má být oblouk a tak nakreslím oblouk. To nejde. Když vezmu své oblíbené oko. Tak logicky se domnívám, že duhovka je kulatá a tak, že když ji kreslím, tak musím nakreslit kruh. Ale tak to není! Často je na fotce zachycený pohled z boku nebo z jiné perspektivy než ze předu a tak oko v podstatě nikdy není čistě kulaté. Takže když bych se držela svého přesvědčení či domněnky, že mám nakreslit kruh, tak by došlo k deformaci celé kresby. Prostě když vidím rovnou čáru, nakreslím rovnou čáru. Je to jako v životě. Je potřeba si to vědomě hlídat. Ne vždy, když si myslíme, že je před námi „rovná čára“, tak tam ta čára opravdu je. Většinou je to o tom, že se domníváme, že tam je a nejsme přítomni a nedíváme se pozorně. A tak si to prosím hlídejme, ať si nezpůsobujeme tolik „deformovaných obrázků a obrazů“ o životě, o druhých, o sobě. Rozhodně to za tu snahu a pozornost stojí!
