Taky máte dny, kdy máte pocit, že vše je k ničemu? Nálada jde od rána od bodu mrazu do minusových čísel? Po dlouhé době mám taky takový super den! Od rána pozoruji nitro, co se tam vše mele … jedno přes druhé … páté přes deváté … a mě je tady „nahoře“ dost mizerně. Snažím se rozklíčovat co po mě tam „dole“ chtějí … nebo spíš „nahoře“ ? A tak to pozoruji a snažím se „to“ všechno uvolňovat, vyfukovat, vytřepat, vyběhat, vyklepat ten vnitřní přetlak. Přijde pak úleva a nová vlna. No je to jak na tobogánu a tam se mi fakt dělá zle 🙁 . A tak to se mnou dnes mává z leva do prava a z hora dolu. No pro milovníky adrenalinu by to byl super den, ale já milovník adrenalinových sportů opravdu nejseeemmmm.
A tak se držím pozorovatelské pozice a nechávám tu jízdu probíhat svým závodnickým tempem a snažím se držet odstup a jen umožňovat uvolňování. Je to tedy skvělý trénink bdělosti, nenechat se stáhnout do emocí a toho vnitřního zmatku a hlavně ho pak nepouštět na okolí, které nic netuší. No terapeutická teorie v praxi!
A jak prožíváte, přežíváte, proplouváte své dny s velkým „D“ Vy?
P.S. : Malé vysvětlení: Můj obranný instinktivní mechanismus je Zmrznutí, tedy ustrnutí na místě a dělání mrtvého brouka. Tudíž, když je potřeba uvolnit stará „ustrnutí a zamrznutí“, tedy zablokované energie v těle, které byly aktivovány pro útěk a obranu, ale nemohly být nikdy reálně použity neb byly zmrazeny a chyceny uvnitř systému, tak potřebuji vstát a konat! Tedy: vyběhnout, křičet, prát se, funět, atd. To je pro mé tělo i nitro uzdravující. Více se o traumatech a jejich vzniku i léčení dočtete v blogu níže. Jsou tam i odkazy na skvělé knihy od Dr. Petera A. Levineho : https://www.vedomeziti.eu/2020/04/20/konfrontace-s-traumatem/ .
