Co cítíte? Na co myslíte … když se podíváte na tuto vážku?

Já vnímám vděk, křehkost, dokonalost a zároveň jakousi pomíjivost. V okamžiku, kdy jsem měla možnost tuto nádhernou bytost vyfotit jsem cítila štěstí a neskonalý vděk za ten vzácný okamžik blízkého setkání. Propojení s přírodou. Dar takové krásy. Vážka byla zraněná a díky tomu se stala blízkou. Seděla na zábradlí mostku a ten, kdo se „díval“ se s ní mohl setkat. Bylo hodně lidí, kteří si ji nevšimli … nedívali se …nebyli přítomni … byli ve svých hlavách, starostech, plánech, obavách …byli někde jinde. Ztraceni a zahloubáni. Škoda. Bylo to nádherné a jedinečné setkání. Z celého srdce jsem za něj do dneška vděčná. Lenka

P.S.: Dívejte se! Buďte přítomni! Stojí to za to! Starosti a strachy nám neutečou, ale zázraky všedních i nevšedních dní ano.