Proč si nechat od druhých pomoci a přijmout podávanou ruku i když si pomoci umíme sami a také to náležitě druhým dáváme znát?
No třeba proto, že když je člověk řádně ponořený do svého vnitřního bahna a už nějakou dobu se v něm pěkně plácá, tak je tím bahnem celý pokrytý a prostě už jen z logiky věci není schopný vidět, co úžasného se nachází pod tím bahnem. Vidí už jen samé bahno, které ho potápí.
A od toho tu jsou druzí … stojící opodál a nabízející pomoc … svůj nadhled … jinou optiku … jiný úhel pohledu. Oni totiž nejsou pohlceni našim bahnem a tak vidí to, co my už nejsme schopni v ten moment registrovat.
A tak se nebojme si říkat si o pomoc.
Nestyďme se za to, že si necháme poradit, povzbudit, podpořit. Přijímat je totiž někdy těžší než dávat.
Zde je ale důležité si uvědomit, že není síla v tom si tvrdohlavě stát za tím, že si vždy dovedu pomoci sám, ale v tom, že ve všem je potřeba ROVNOVÁHY, středu.
A tak Vám přeji, ať se Vám daří uržovat se ve svém středu. Nacházet a vybalancovávat svoji životní rovnováhu a to jak v soukromé, tak pracovní rovině.
Krásný adventní ponor.
Lenka S.
