V dnešní ranní terapii jsme opět narazili na téma slibů, závazků, přebírání odpovědnosti za život a štěstí druhého a tak jsem si řekla, že opakování je matka moudrosti a opět vám napíši základní informace k těmto zásadním tématům.
Sliby – napříč našimi životy se to sliby jen hemží. Slib sem, slib tam. „Slibem přeci nezarmoutíš“. To je možná pravda, ale jen do okamžiku, kdy se ten slib nedodrží a je podstatě pravidlem, že dotyčný, který slib dal, si ani neuvědomí, že je tímto slibem stále vázaný a že jeho nesplnění na něho i na jeho okolí stále energeticky působí. Z (minulých) životů se jedná především o sliby typu:
“ Na vždy tě budu milovat“
„ochráním tě“
„vždy s tebou budu“
„nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo“
„vždy budu při tobě stát“
„nikdy tě neopustím“
No popsat bych tu těmito sliby mohla několik A4.
Zkuste si nacítit tyto jednotlivé sliby. Tu jejich časovou neomezenost a sílu. Zkuste si představit, že Vám někdo takový slib dal a nedodržel ho. Jak se cítíte? Jak o něm smýšlíte?
A teď si uvědomte, že díky tomu, že tyto sliby jsou „na věky“, „na vždy“ nebo časově a místně neomezené, tedy platné přes životy, jaký zmatek a nevědomý tlak a „neopodstatněné“ emoce to ve Vás vyvolává?
Je to síla co?
Tyto sliby pak dělají zmatky v situacích, kdy se opět s tou danou osobou (duší) setkáme, ale v jiných životních „rolích a příbězích“ a tím setkáním se tyto sliby opět aktivují a tlačí nás oba do jejich naplnění. Takže příklad pro lepší pochopení ošemetnosti slibování:
V životě č.1 jste pár. Muž dá své milované ženě slib, že ji nikdy neopustí, že s ní bude navždy a vždy ji bude ochraňovat (takže v podstatě 3 silné závazky, které není možné dodržet!!). V tomto životě jde například do války a je zabit a už jen touto situací neplní svůj slib vůči své ženě neb když je mrtvý, tak ji opustil, není s ní navždy a už vůbec ji nemůže chránit. Kolikrát se taková žena ani o smrti svého muže nedozvěděla, mohla se jen domnívat, že to tak bylo a stále podvědomě čekala na plnění jeho slibu. Tím se u ní začali hromadit negativní emoce, vůči muži, právě z nedodrženého slibu. Takže do konce svého života si už žena v sobě uložila pořádnou hromadu negace vůči duši svého muže.
Život č.2 : a pak se setkají v dalším životě. Zde už ale netvoří pár. Mohou být třeba dva muži. Nebo různí členové jedné rodiny. Je to v podstatě jedno. I nadále mezi nimi je ten slib, který je k sobě nevědomě vztahuje a duše ženy ze života č.1 stále očekává od té druhé duše, že ji bude milovat, neopustí ji, bude s ní navždy a bude ji ochraňovat. toto vše cítí jako své právo a bude to „nevědomě“ po druhé duši vyžadovat. Druhá duše to může také cítit a bude se ji snažit vyhovět, tedy naplnit svůj slib anebo to vnímat nebude a bude se silně vymezovat proti takovému „nátlaku“ a nepřiměřených nárocích. Opět si to zkuste nacítit, jaký zmatek to oběma v tom životě dělá. A takto můžeme pokračovat dál a dál. Přes desítky životů, kdy oba jedou v „zajetí“ toho prvotního slibu, dokud v nějakém životě nedojde ke zvědomění a propuštění tohoto závazku. Mezitím se v obou nahromadí hromady negativních emocí, poutání se či vymezení se proti druhému.
A to jen proto, že jsme si zvykli na velká gesta, že máme potřebu přebírat za druhého odpovědnost, že si neuvědomuje sílu a přesah toho co říkáme a konáme.
A tak znovu opakuji. Buďme vědomí a pokud máme potřebu někomu dát slib, omezme ho!
Časově, místně, třeba na jednu konkrétní situaci či věc.
A buďme prosím soudní k sobě i k druhému a pamatujme na to, že smrt je jen přechod, že smrtí se slib automaticky nevymaže (pokud slib neomezíme touto hranicí) a že nevíme, co si budeme chtít odžít příště a že takový slib nám může pěkně zamíchat kartami a udělat nám v těch příštích životech nehezkou paseku.
Neslibujme nic o čem už předem víme, že to nedodržíme.
A zde pamatujte i na sliby sami sobě! Co asi tak udělá takový novoroční slib, že „přestanu kouřit“, „od pondělí hubnu“, „bude lepší manžel/ka“, atd. Ten slib na nás pak stále tlačí. A kdo z vás takový slib dodržel? Jak dlouho toto novoroční předsevzetí asi tak vydrželo? Hodinu? Den? Týden? A co pak? Pokračujeme ve zlozvycích, které už tak v sobě odsuzujeme a za které se „většinou“ nemáme rádi a nepřijímáme se a k tomu „jako bonus“ jsme si přidali další bič ve formě vznikajících výčitek a přesvědčení, která se rodí z toho nesplněného slibu. „jsem k ničemu“, „nic nezvládnu“, „nemám pevnou vůli“, „jsem marný“, atd. Takže co nám takový novoroční závazek přinesl? Přemýšlejte 🙂
No koukám, že o slibech se to pěkně roztáhlo, takže o přebírání odpovědnosti zas příště, ať to není čtení na půl hodiny 🙂
Mějte krásné dny a dbejte na své myšlenky a rozhodnutí 🙂
Lenka
