Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Císařského řezu II.

9. 4. 2015

Díl Druhý

Má vlastní nespokojenost s průběhem porodu a dalšími reakcemi těla, mysli i mé duše po porodu mě stále směrovali k zamyšlením a hledání příčin těchto stavů. První kroky vedli spíše do minulých životů a traumat spojených se ztrátou dětí. Vzrůstal ve mně panický strach, že mi malá umře, v noci jsem se budila a kontrolovala jsem ji, zda stále žije…Pomalu se mi klíčovali i další souvislosti, které s úmrtím mých dětí v minulých životech přímo souviseli. Ať už to byl strach z toho, že dítě nedonosím, protože málo jím (tím pádem nebude mít dost výživy, aby se dobře vyvíjelo, rostlo a následně přežilo jak porod, tak první měsíce života), tak další fáze, že musím hodně jíst, abych měla dost mlíka, aby opět bylo dítě silné a přežilo (?? V dnešní době nadbytku a dostatku všeho??) A tak to šlo dál. Pomalu jsem přicházela na to, že jsem ji vlastně při porodu nechtěla pustit neb již mnohokrát v minulosti mi děti byly sebrány ihned po porodu. Konkrétně i toto mé prvorozené, respektive duše, která se k nám narodila jako naše prvorozená dcera, se mnou prožila již stovky životů, kde jsme prožívali vzájemné ztráty a opuštění. Po tomto zjištění jsem se tedy již tak nedivila, proč jsem se při porodu nemohla otevřít a dcerku pustit. Zpracovávala jsem si tedy tyto ztráty dětí a veškerá témata s tím spojená. Jednalo se o znásilnění, plánované produkce dětí, přes potraty, násilné porody, sebrání, únosy a ztráty děti obecně. Toto samozřejmě nejsou témata, která by se dala zpracovat za pár týdnů. Řešilo se to postupně, jak se naskytl čas a příležitost. Dcerka mezitím rostla a na mě přicházela panika z toho, že by měla jít třeba do školky. Honili se mi hlavou myšlenky, že to nemůžu, nemůžu ji přece dát pryč, mezi cizí lidi. Tam ji neochráním… takže i nadále bylo na čem pracovat…ztráty dětí a bolesti s tím spojené jak by nebrali konce…sliby ochrany a věrnosti z minulých životů … celé situace jen zhoršovali…ale odžívaly  jsme si to dál a snažily se situace vylaďovat. I dcerka měla s odlučováním problém (jistě to cítila i ze mě), ale kolikrát mě zcela šokovali její výroky a důvody strachu z odloučení. A tak jsem pracovala nejen na svých fobiích, ale pokud to bylo nutné i na jejích. A tak se nám dařilo krůček za krůčkem vystupovat ze spárů minulosti a odpoutávat se od strachů vzájemných ztrát. A pak přišla další fáze…má hluboká touha po dalším dítěti…tak jsem si ho na vesmíru vyvzdorovala!!!...pokračování příště..