Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Císařského řezu III.

Díl třetí

Druhé dítě – říkala jsem si, že jsem z prvního pokusu jistým způsobem poučena, že tentokrát to udělám lépe…ošéfuju si už i těhotenství…tentokrát mi bylo zle, tušila jsem, že to není dobré, ale říkala jsem si, že znám spoustu možností a technik jak s tím pracovat a tak jsem to nenechala náhodě a dělala vše možné i nemožné pro to, aby vše bylo v pořádku. Po 3 měsících urputného boje s vesmírem o zachování těhotenství jsem se uklidnila, že teď už to bude ok a nechala to být. Za měsíc bylo rozhodnuto. Dítě zemřelo a já zas měla nad čím přemýšlet. Ihned jsem se pustila do práce a hledání odpovědí na mé PROČ! Bylo to v celku jasné, na další dítě ještě nebyl vhodný čas, je potřeba stále pracovat na rodových zátěžích, byl to jen akt mé vůle a chtění, byla jsem jak malé dítě, co si vydupalo hračku, na kterou ještě nebylo připraveno. I tentokrát mi tělo bylo nekompromisním ukazatelem toho, co je potřeba kde doladit. I toto druhé dítě jsem stále nebyla schopna pustit do světa, odevzdat ho jeho cestě a důvěřovat, že vše bude ok. Ještě ¾ roku jsem měla velice bolestivý ekzém v tříslech, který mi byl dalším vodítkem k tomu, co vše je potřeba ještě vyladit. A tak mě vesmír a má duše trpělivě vedli, skrze tělo, dál po mé cestě poznání. Věděla jsem, že druhé dítě byl chlapec.

Prvorozená dcera vnesla do rodu témata ženství, vztahu matky a dcery, jemnosti, lásky, tolerance, respektu – vyladění ženského aspektu. Umožňovala mi přenastavení těchto aspektů v rodě. Více jsem si uvědomovala, jak tato změna a vědomá práce s rodem je mým posláním. Že já jsem ten článek, který minulost uzavírá a dává příležitost vzniknout novým svobodnějším nastavením. Dcera přišla, aby mi dala sílu to vidět a změnit to. Je mou silnou motivací ve chvílích rezignace a pocitu zmaru, že to nezvládnu či, že to nemá smysl.

Syn, se zatím nemohl narodit, ale přišel nás podpořit. Tím, že s námi byl alespoň 5 měsíců, vstoupil do našeho rodu a tím pomohl ke změně, která v něm probíhá.

Letos cítím, že se celý cyklus uzavírá, chodí mi stále více signálu pro vyladění traumat prvního porodu. Hlásí se další dušička, která se k nám má narodit. Do jiného nastavení, do svobodnější rodinné konstelace. Rod se otřásá v základech. Je to mela, hrůzná a krásná zároveň. To, co se spojovalo s prvním „násilným“porodem pomalu odeznívá. Tělo se hlásí o pozornost a o uvolnění traumat, která jsou stále v něm, v jizvě. Pracuji teď přímo s ní, s jizvou a to mi dává možnost nového náhledu na další aspekty celého prvního porodu. Otvírá se pohled na další důležité věci, které se řezem měli přenastavit....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...