Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Císařského řezu VI.

DÍL šestý

A je tu další posun, opět práce přímo s jizvou, masáž jizvy a celého bříška a tělo už promlouvá…vracíme se k tématu ženství, na břiše mám jak kříž, jizva a příčně přes ni vede bolest a tlak. Jsou to všechna nepřijetí, mě jako dívky, slečny, ženy. Vidím své vnitřní dítě, jsou vlastně dvě. Jedno bezpohlavní, ušmudlané, unudlené, v hadrech a druhé krásná holčička, s dlouhými vlásky v bílé dlouhé košilce či šatečkách. Uvědomuji si své vnitřní rozpory a změny, kterými jsem v pohledu na vzhled dívky prošla. Objímám obě děti a přijímám je. A mám pocit, že ty dětičky do sebe musím napříjímat ve velkém množství, vyloženě se jimi nasytit a už jich tam je nekonečná řada, vyloženě je hltám, jak se jimi naplňuji přichází starší a postupem se mění na ženy. Už jsem klidnější, dospělé „verze“ si jak by do mě lehaly. Je to úžasný pocit naplnění. Vrátila se mi všechna ztracená mé já, z různých životů a situací, kde jsem jako holčička či žena nebyla okolím či sebou přijímána, právě proto, že jsem byla tím, kým jsem byla – ženou či dívkou. Cítím se celistvá. Uvědomuji si, že vlastně sama tápu v tom co jsem JÁ  co jsou převzaté modely – ať chování, či sebeprezentace. Pátrám a nacházím, bříško mě stále krásně vede. Bolest je ukazatelem. Vidím různé vhledy do minulosti. Sedím v šatech u nějaké hostiny, chci si udělat pohodlí, vyvalím si břicho a hned slyším matku, at se okamžitě zatáhnu, že se to nesluší… další vhledy…přece si (jako děvče z vyšší společenské vrstvy) nemůžeš hrát s dětmi z chalup… vidím se v krásných šatech a nemožnosti si v nich hrát, aby se nezničili, neumazali…
najednou si uvědomuji odkud občas vyklouzne má poznámka směrem k dcerce, ať se převlékne do tepláků, když chce jít na zahradu, at si neumaže šaty..ale ona chce jít právě v těch šatech, chce být slečnou, princeznou i na tom písku, či lezení po stromech J…je dál než já, svobodnější, ukazuje mi cestu a tak vím, že ji už ji příště nechám…šaty se vyperou, zašijí, při nejhorším koupí nové…ale ona může být slečnou stále, ne jen když jde do města či na oslavu…
Zdá se, že už jsem připravená na to, abych uviděla mé další směrování. Poslední týdny jsem sice následovala svoji intuici, ale stále jsem neviděla, kam jdu. Věděla jsem, že jdu správně, ale nervozita z toho, že přesně nevím co bude,  mi zrovna nedělala dobře. Přeci jen cítím větší klid, když vím, kam směrovat svoji pozornost i své kroky. Obecně jsem to věděla, příprava na další těhotenství a dítě, to jsem také následovala a dělala příslušné kroky. Ale stále jsem tápala ohledně práce, jak to propojit? A už tu byl vhled a uvědomění. Téma zůstává, ženskost. Prožít a přímo pracovat s ní. Ne s druhými, ale se sebou. Opustit mužské role a jít naplno do ženskosti a mateřství. Žena v domácnosti – tak to je výzva!! Zdá se, že vesmír už neví, čím by mě pobavil J. Poslední dobou mi to dělá stále…vždy si řeknu (s pokorou a přijetím celé situace) je to dobrý, horší už to být nemůže, projdu tím, zajímavá zkušenost…a lup, koukám, že to ještě horší být může… a tak tu teď stojím před velikou výzvou. Cítím, že je to správná cesta a velmi důležitý úsek mého žití a to nejen pro mě, ale i pro všechny mé blízké. Vše do sebe krásně zapadá, takto jsem skrze prvorozenou dceru a celý proces, který s jejím narozením souvisel, vedena k „pravé“ ženskosti a zharmonizování ženské a mužské energie, ať už v sobě, tak i v rodě. Cílem je rovnováha(to přeci vím). Ale je to pecka, to jsou skoky, „tvrdě“ odpracovaná pozice manažerky – skok  dítě – skok podnikatelka – skok žena v domácnosti….?! To jeden nevymyslí…ale vidím to tam… má mužská polovička se již plně mohla projevit, teď je potřeba také dát prostor té ženské…aby mohla mužská přijít v podobě syna a hlavně, aby také můj muž měl konečně prostor a mohl být tím „pravým“ mužem, aby mohl naplno prožívat svoji mužskost. Viděla jsem to, cítila jsem to a bylo to krásné. Věřím, že naše láska nám dá tu sílu překonat zvyky a omezení a žít něco nového, původního, přirozeného

…pokračování příště…